Sportem k Pánu Bohu

            Nestává se moc často, aby se sportovec přímo na stadionu modlil. A aby to ještě k tomu zachytili kamery v přímém přenosu, to už je teprve rarita. A obojí se stalo v úterý v Praze na halovém atletickém mítinku v O2 Aréně.

            Pro několikanásobnou mistryni světa a olympijskou medailistku Blanku Vlašičovou to byl druhý závod po nepříjemném a hlavně vleklém zranění. Ten první ji moc nevyšel, překonala jen 190cm, a tak byla i pro ni samotnou otázka, jak si povede tentokrát.

            A bylo to o poznání lepší. Soutěží procházela jako nůž máslem a na první pokus se přenesla dokonce i přes 197cm, což doprovodila vítěznými gesty a svým pověstným oslavným tanečkem.

            No a pak už se šlo na rovné 2 metry, což je pro výškařky jako hranice extratřídy vždycky velká výzva. A když se vracíte po zranění, tak tuplem. Dvakrát se laťka poroučela k zemi, na potřetí na stojanech zůstala. Kdo ale čekal hned vzápětí gejzír radosti a bujarou oslavu, ten se nedočkal. Místo toho se atletka poroučela se slzami v očích zpátky na žíněnku. A když se zvedala, zastavila nejprve v pokleku, sepjala ruce, vyslala k nebi pár chorvatských slov a poté i několik polibků a po znamení kříže ještě několik slov přidala. V tu chvíli tam nezávodila namistrovaná mistryně Vlašičová, ale pokorná služebnice Páně. Však posuďte sami: http://www.ceskatelevize.cz/sport/nejnovejsi-videa/264329-blanka-vlasicova-prekonala-v-praze-2-metry-i-rekord-mitinku/

            Kéž by bylo víc takových lidí, kteří dokáží přes své schopnosti, talent, železnou vůli i to „štěstíčko“ dohlédnout až k Dárci toho všeho. To pak najednou i slova: „Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější?“, začnou dávat smysl.

            Nakonec takhle to shrnula Blanka Vlašičová sama: „V těch nejtemnějších momentech, kdy vám nic nedává smysl a nikdo kolem vám nedokáže poradit, hledáte pomoc a já ji našla. Vím, že mě Bůh miluje, ať skáču 190 centimetrů nebo 210. Nic mu nemusím dokazovat.“ (Celý zajímavý rozhovor zde: http://www.sport.cz/ostatni/atletika/clanek/552960-vlasicova-ztratila-medaile-nasla-viru-a-uz-zase-tanci-konecne-skacu-bez-bolesti-jasa.html#rss)