Modlitba (nejen) do postní doby

Nedávno se mi dostala do rukou tato modlitba, o kterou bych se s vámi teď rád podělil. Myslím, že do postní doby se docela dobře hodí:

Děkuji ti, Pane Ježíši, že ses stal člověkem, protože tak si nemusím předstírat, že jsem Bůh, ani se o to nemusím snažit.

Děkuji ti, Pane Ježíši, že ses stal konečným a omezeným, takže si nemusím předstírat, že jsem nekonečný a neomezený.

Děkuji ti, ukřižovaný Bože, že ses stal smrtelným, takže já se nemusím snažit stát se nesmrtelným.

Děkuji ti, Pane Ježíši, že ses stal podřízeným, takže já nemusím předstírat svoji nadřazenost nad kýmkoliv.

Děkuji ti, žes byl ukřižován za hradbami města, žes byl vyhnán a vyloučen jako hříšníci, takže se můžeš se mnou setkat tam, kde cítím, že jsem stále mimo hradby svatosti. 

Děkuji ti, že ses stal slabým, takže já nemusím být silný.

Děkuji ti, že jsi připustil, aby tě považovali za nedokonalého a podivného, takže já nemusím být dokonalý a normální.

Děkuji ti, Pane Ježíši, že jsi připustil, aby tě odmítli, takže se nemusím tak namáhat, abych byl přijímán a milován.

Děkuji ti, že jsi byl považován za zkrachovance, takže se nemusím snažit ve svém životě předstírat, že jsem dosáhl úspěchu.

Děkuji ti, že jsi se podle obvyklých náboženských i politických měřítek mýlil, takže ani já nemusím mít vždycky pravdu.

Děkuji ti, že jsi byl po všech stránkách chudý, takže já nemusím být ničím bohatý.

Děkuji ti, Pane Ježíši, že ses stal vším tím, čím lidstvo pohrdá a čeho se bojí, takže já mohu přijmout v tobě sebe sama i jiné. Takže já mohu milovat v tobě právě to, co na sobě nejvíce nenávidím.

Ukřižovaný Ježíši, děkuji ti, že ses stal člověkem. Chci tě milovat. Potřebuji tě milovat.

Pane Ježíši ukřižovaný, ty a já jsme jedno.

Modlitba Richarda Rohra z knihy Naděje proti temnotám